Turbína s tahem 90 N

    Na úplný začátek pro Vaši lepší představu a problematice této turbíny si můžete přečíst článek, který jsem napsal pro časopis RC REVUE 6/2003 (jeho scan najdete v sekci Média).

 

    Vlastní stavbu jsem začal pláštěm turbíny. Jako základ je použita plechovka od plynu CV470. Nejhorší prací bylo dostat dolů vrchní barvu, která se musela obrousit šmirglem na soustruhu. Pak následovalo vypíchnutí zadní části (tam přijdou vložit rozváděcí lopatky turbíny) a upíchnutí předku. Tím byl polotovar hotov.

 

    Dalším dílem byla hřídel. Jako základ je použit imbus šroub M16x180 12.9. Nahrubo byla vytočena na soustruhu a následně ve hrotech přebroušena "na nulu". Na obou koncích hřídele jsou LEVÉ závity M6. Vzhledem k tomu, že je hřídel obroušena na jedno upnutí, není zapotřebí ji vyvažovat. (na fotce je hřídel již použitá - na konci je dobře patrná horká část)

 

    Dalším dílem je pouzdro hřídele. Je vyrobeno na soustruhu z duralu. Dodatečně jsem na zadní části vyvtvořil žebrování, které napomáhá chlazení zadního ložiska. Na další fotce jsou keramická ložiska velikosti 608 (cena za kus cca 1000,- Kč) a celková sestava s hřídelí . Cena ložisek je vysoká, ale při dobrém vyvážení vydrží až 50h běhu.

 

     Poměrně jednoduchým krokem bylo zakoupení turbínového kola (odlitek z inconelu) a kompresoru. Zakoupil jsem kvalitní (rentgenované) kolo od švícarské firmy Luscher. Kolo má průměr 66mm. Kompresor s označením 2038 je od firmy Turbolader Schwitzer a má také průměr 66mm. Kompresor se dodává vyvážený, turbínové kolo nikoli - o vyvažování se dočtete níže.

 

 

     Protikus kompresoru (trumpeta) je vyrobena z duralu. Na první pohled složitý díl, ale překvapivě poměrně lehce vyrobitelný. Je tam pouze jediný rádius na kterém opravdu záleží (musí být schodný s rádiusem na kompresoru, budoucí mezera mezi tímto dílem a kompresorem je 0.1 mm) - ostatní je lidová tvořivost. S tím souvisí i tělo startéru, které je taktéž soustruženo z duralu a následně upevněno pomocí tří rozpěrek k "trumpetě".

 

 

 

    Opravdovým oříškem jsou rozváděcí lopatky kompresoru. Jsou vyrobeny z jednoho kusu duralu. Polotovar je soustružen a lopatky následně frézovány. Tenkrát jsem ještě neměl CNC frézu, takže vše vzniklo na klasické fréze za použití otočného stolu a dělícího aparátu. Trojúhelníkové lopatky jsou dost choulostivé na přesnost. Pokud mezi nimi uděláte větší mezeru bude docházet k pumpáži turbíny (bude tam moc vzduchu, který se bude vracet zpět do kompresoru). Pokud se mezery udělají menší, bude se turbína vzhledem k nedostatku vzduchu přehřívat a špatně spalovat. Po obrobení jsem výrobek opískoval, abych se zbavil otřepů a stop po obrábění.

 

 

 

  Pokračování ZDE