Turbína s tahem 90 N - pokračování

 

 Dalším složitým dílem jsou usměrňovací lopatky turbínového kola. Skládají se z několika dílů, které jsou pak následně svařeny TIGem. Vše je vyrobeno ze žáruvzdorného nerezu. Základem je prstenec s tloušťkou stěny 1mm a průměrem 66.4 mm. Dále následují tři laserem vypálené soustavy lopatek. Ty jsou posléze vytvarovány do profilu a nakrouceny. Jsou k sobě sešroubovány po 120 stupních. Tak vznikne soustava 15 lopatek. Ta je následně obroušena aby natěsno zapadla do prstence. Pak je vše zavařeno. Nakonec je uprostřed vysoustružený otvor (musí být naprosto soustředný s prstencem), do kterého jde následně zastrčit pouzdro hřídele (zde je přesnost na prvním místě).

    Tento systém jsem používal hodně dlouho a byl jsem s ním spokojen. Má jednu nevýhodu. Časem, jak se lopatky zahřívají a chladnou, dojde k narušení jejich geometrie a to se projeví zhoršenými přechody při akceleraci. V současné době mám v turbínách nainstalovány rozváděcí lopatky, které jsou z jednoho kusu odlity z inconelu. Díky pochopení a fandovství firmy Luscher-Albischer jsem od nich zakoupil (za velice rozumný peníz) surové odlitky, které jsem si posléze obrobil dle své potřeby.

 

 

 

    Důležitou součástí turbíny je spalovací komora, kde se vlastně všechno odehrává. Skládá se ze dvou čel, vnitřního prstence, vnějšího prstence a odpařovacích trubic - v tomto případě je jich šest. Vše je vyrobeno z nerezového plechu 18/10 o tloušťce 0.5 mm. Na přední a zadní čelo bylo nutné vyvtvořit raznice ve kterých se následně čela vylisovala. Umístění, rozteče a velikosti otvorů v prstencích je veliká alchymie. Základ byl již zmiňovaný výkres KJ-66 potom spousta pokusů a hlavně poradenství Alfreda Franka - bavorského výrobce turbín.

    Ještě k odpařovacím trubicím. Panuje taková představa, že musejí být z inconelu. Já mám úplně jiné zkušenosti. Jako materiál jsem použil topná tělesa do trouby. Po odvrtání bílého prášku, který je uvnitř, dostanete krásnou a odolnou trubku. Nikdy se mi nestalo, že by se trubka upálila.

    Všechny části jsou k sobě bodově svařeny. Zadní čelo s trubicemi, je z důvodu údržby řešeno jako rozebiratelné. Na komoře je také přibodováno šroubení pro žhavicí svíčku, potřebnou ke startu turbíny (zapálí startovací plyn - jedná se o obyč modelářskou svíčku). U svíčky pouze vytahuji vlákno ven pro lepší zapálení.

    Časem jsem do odpařovacích trubic vložil pružiny z ocel.drátu. Ty slouží jako vířiče paliva a zlepšují startování a přechody motoru.

 

 

    Součástí spalovací komory je i potrubí, které přivádí palivo a plyn při startu. Jedná se o prstence vyrobené z mosazných trubek o průměru 2 a 3mm. Z prstence vychází celkem 6 kapilár (jsou na ně použity injekční jehly 0.8mm). Každá kapilára vede do jedné odpařovací trubice. Zde bylo také experimentování s úhlem pod kterým ústí do trubic. Prstenec pro plyn má jen tři kapiláry, ale v podstatě by asi stačila jen jedna. Vše je natvrdo sletováno stříbrem.

 

   

 Posledním větším dílem je výstupní tryska. Ta je opět z nerez plechu 18/10 o síle 0.5 mm. Skládá se z venkovního kónusu a vnitřního kónusu. Bylo opět nutné vyrobit raznice, ve kterých se následně díly vylisovaly. Vše je k sobě bodově svařeno. Tryska je snadno demontovatelná, protože ji drží pouze tři šrouby M3. Co se týče nastavení trysky: zde je věc celkem jasná, při zůžení výstupního průřezu dojde ke zvýšení tahu, ale také ke zvýšení teploty a naopak. Tryska se nastaví tak aby byla teplota přijatelná (cca 550-580 st). Vyrobil jsem jednu trysku, která měla nastříhaný konec a postupným zavíráním jsem zjistil potřebný průměr. Pak jsem na ní už nic neměnil.

 

 

    Konečně přichází sestavení motoru. Popíšu jen stručně postup.

  1.     Na zadní část pláště se přišroubují rozváděcí lopatky turbínového kola - celkem 12 šroubů M3
  2.     Dovnitř pláště se umístí spalovací komora (s již upevněnými rozvody paliva a plynu).Přišroubuje se pomocí žhavící svíčky a šroubu M3.   
  3.     Do pouzdra hřídele se zasune pružina (která zajišťuje předpětí na ložiskách) a přední ložisko
  4.     Pouzdro hřídele se přišroubuje k usměňovacím lopatkám kompresoru (dále USM) - celkem 4 šrouby M3
  5.     K ložiskám se přivede potrubí zajišťující jejich mazání
  6.     USM vč. pouzdra se zasune do pláště, tím zároveň pouzdro projde zadními usměrňovacími lopatkami
  7.     USM se k plášti upevní celkem 4mi šrouby M2.5
  8.     Zezadu se do motoru vloží hřídel s již namontovaným ložiskem a turbínovým kolem
  9.     Zepředu se nasune kompresor a přišroubuje
  10.     Na plášť se zepředu nasune protikus kompresoru (trumpeta) a přišroubuje celkem 5ti šrouby M3 k USM
  11.     Na zadní část se přišroubuje tryska

    Tohle je pouze stručný popis. Vynechal jsem různá těsnění, průchodky, spojky. Uvnitř to pak vypadá zhruba takhle.

 

    Další věcí potřebnou pro běh turbíny je řídící elektronika, čerpadlo, startér.

 

    O tom všem se dočtete v sekci                                                           Příslušenství

    Fotky na zkušebním stojanu si můžete prohlédnout v sekci   Fotogalerie-Turbína 90N